V (po)hádce

4. března 2017 v 9:32 | Romana |  Zamyšlení


"Následuj bílého králíka."

A tak se stalo, ani nevím kdy, že jsem propadla králičí norou. Dost hluboko do pohádky. A z těch divů byla unešená natolik, že jsem na chvíli zapomněla, šla s růžovými brýlemi cestou necestou a smála se na svět kolem.

Těžko říci, kolikrát jsem musela zakopnout o bludný kořen, než mi brýle konečně z nosu spadly. Šla jsem tedy dál bez nich. Ztracená v (po)hádce hledat správnou cestu.

Málem jsem přehlédla chaloupku sedmi trpaslíků. Klepu na dvířka, avšak nikdo neotvírá. Prý se semnou bavit nebudou. Proč taky? Nejsem Sněhurka.

Takže temným lesem dál a dál. Srpek měsíce se smiloval, oči v sloup, a posvítil mi na cestu se slovy: "Drobečky vyzobali ptáčci, ty blbko. Jdi radši za světýlkem."

Jenže perníková chaloupka je celá odrbaná a bába s dědkem nikde. Raději se odstěhovali, protože jim Šípková Růženka práskla, že přijdu. Drbna. Beru obušek a deru se šípkovím, abych si to s ní vyříkala, ale předstírá spánek. Bezcitná. Házím to za hlavu. Pročpak se trápit a být krutá kvůli malichernosti? No, nejsem princ. Líbat ji nebudu.

A vlk běhá pořád kolem. Snaží se mě přemluvit, abych mu pomohla nahnat Karkulku dřív, než dojde k babičce. Bojí se totiž, že by z něj stará paní udělala hlídacího vlka. Pomáhám mu. Proč vlastně, ne? S Karkulkou si jen krátce popovídá, popřeje hezkou cestu a běží dál. Nic víc. Stydí se. Má ji totiž rád. Ale pozor! Je to padouch!

Na své cestě potřebuji přejít bílou řeku čistou nohou. Ptám se tedy matky, proč nezastaví hrnek. Ledabyle odpoví, že zapomněla kouzelné heslo. Což prý ale vůbec nevadí. Tam za sedmero horami sedí Otesánek a tuny kaše mu vyhovují. Ti dva spolu uzavřeli výhodný pakt. Svět kolem je nezajímá.

Kam dál? Možná mi poradí zlaté parohy, ale někde se pasou. Všimla jsem si však, že Budulínek se Smolíčkem během dne obchodují s liškou i jezinkami. Mění sůl za zlaté vlasy. Večer se oba dva tváří, jako by nic. Poslušní chlapci... Ne nadarmo se Zlatovláska schovává pod závojem. To se bude Jiřík divit.

---

Říkají, že žiju v pohádce. A mohla bych mít půl království k tomu! Kdežto já z toho dělám (po)hádku.

Ano, nebo ne?

Kdo odpoví mi na otázku?

---

Padám nahoru, neb vzduchem letí tón píšťaly...


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.