(Název záměrně neuvádím)

18. února 2017 v 9:15 | Romana |  Něco jako básně


...


i noční dravci utekli do tmy, neb zhaslo světlo poslední
tuší, že nemá cenu tu se mnou nadále přebývat
už ani nevědí, kdo jsem, jak mě mají nazývat
z nebe sype se popel a prach zvěstujíce, že již nic není
kouzlo, co ve mně bylo, navždy pominulo
já hraju si tiše s jeho poslední molekulou
a v srdci ukrývám pouze jedno jediné veliké přání



---

"...asi tak."

Název záměrně neuvádím. Nerada bych, aby si to někdo vzal osobně.


 


Komentáře

1 Siginitou | Web | 18. února 2017 v 9:22 | Reagovat

Je to moc krásný.
Líbí se mi to :)

2 Romana | 18. února 2017 v 11:54 | Reagovat

[1]: Siginitou - děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.