Roztáhnout křídla a uletět

24. listopadu 2016 v 14:27 | Romana |  Něco jako básně


Roztáhnout křídla a uletět


Roztáhnout křídla a uletět,
z jiného úhlu pohledět,
všechno odvážně milovat,
nad zemí divoce panovat.

Dámy a pánové, královny a králové,
na řeku mlha padá a mapuje časy kouřové.
Večerní kotouč maluje do vln pohádku rudou,
když ještě schovávali jsme svět za kouzelnou duhou.

Listy šly nám vždycky do hry bláhové
a v probdělých nocích stavěli jsme příběhy slámové.
Pod lupou hledáme střípky z deníků,
pomalu padáme do světa poutníků.

Domeček z karet dál nemůžeme stavět,
naše duše začínají oddaně hladovět.
Kdo jsi ty, a kdo jsem já ve světě kolem nás,
zběsilé útěky do snů jsou cílem našich spás.

Roztáhnout křídla a uletět,
z jiného úhlu pohledět,
všechno odvážně milovat,
minulost mrknutím oka skartovat
a život dle svého tvarovat.

Pavučiny v zrcadlech naši pravdu hlasitě křičí,
látky v žilách nás pomalu lahodně ničí.
Stačí pohled jediný na rozervanou duši, která tleje,
a hradní kašpárek z hloubi srdce se směje.

My již dávno jsme ztracení v hlubokém lese,
nekonečná nicota si nás vesele na rukou nese.
Vrátit se nelze a východisko zmizelo, vidět není,
vybrali jsme si sami, čeká nás věčné zatmění.

Roztáhnout křídla a uletět,
z jiného úhlu pohledět,
všechno odvážně milovat,
už není šance zpytovat,
jen zlaté finále zbývá dokonat
a navždy nad zemí divoce panovat.




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.