Nevítaný host

16. února 2015 v 12:40 | Romana |  Povídky

Od malých obav po největší hrůzy; každý máme strach...


Lenka již několikátým dnem stála v podvečer zadumaně u otevřeného okna. Tvář jí hladilo teplo posledních paprsků. Pozorovala zahradu. Čerstvě posekaný trávník voněl a v korunách stromů na drobných kvítkách dosud pilně pracovaly včely. Záhonek s růžemi byl okopaný a vyplevelený, taktéž i větší záhon, kde se v řádcích, jako podle pravítka, klubaly výhonky několika druhů zeleniny.
Martin stál ve dveřích a pozoroval ji už delší dobu. Nejprve nechtěl vyrušovat, avšak po chvíli k ní přistoupil a objal ženu v pase. "Krásně jsi zahradu upravila. Je dokonalá. Jako vždy."
"Ne, není... Nic není dokonalé," řekla klidně, poté se rozohnila: "Podívej se tam vzadu u tújí! Vidíš to, vidíš to! Parchant jeden!" láteřila ukazujíc na kopeček hlíny.
"Je to jen krtek..." konejšil ji s nadějí, že si s tím nebude dělat velké starosti. Těch měli dost a nedávno se objevil i jiný, mnohem vážnější nevítaný host.
"Možná to je na první pohled "jen krtek", ale dokáže nadělat hodně škody!" Odmlčela se. "Proč já?!" Obrátila po chvíli k manželovi smutné oči. Ve svém nitru ukrývala strach.
Rozhodla se škůdce zničit. Vymanila se z Martinova náručí. V zahradním domku popadla kovové hrábě, rázným krokem přešla zahradu a rychle se s hromadou rozloučila. Puntičkářsky hlínu rozhrabala do všech stran, jako by tím mohla problém vyřešit.

***

O nějaký čas později

Pokud to šlo, pracoval Martin z domu. Z pravidla ale dvakrát týdně musel dojet do zaměstnání odevzdat dokončené úkoly a nabrat nové podklady pro další práci.
V jednom z těchto dnů dorazil domů později než obvykle. Bylo to období, kdy manželce nebývalo moc dobře. Leč jakmile vstoupil do domu, zpozoroval, že Lenka, namísto, aby ležela v klidu v posteli, je v koupelně plna energie, což ho udivilo. Stála u zrcadla a zavazovala si na hlavě šátek.
Teprve až když byla upravená, všimla si manžela a hned si stěžovala: "Viděl jsi to? Jen se podívej na zahradu, je kompletně rozrytá! Krtina vedle krtiny! I v růžích a v zelenině!"
Vyběhla hbitě ven, a už byla na zahradě a mlátila do krtin lopatou hlava nehlava, rozkopávala je, rozhrabávala dokonce i holýma rukama. Nadávala na adresu krtka, i plašidel, a až poté co všechny kopečky poničila, sesunula se k zemi v nešťastném pláči.
Muž ji po celou dobu pozoroval. Došel na zahradu, vzal manželku do náruče a doma ji uložil do postele.
"Já nechci, Martine. Nechci! Proč?"
Manžel odpověď neznal. Tak rád by jí pomohl ze zoufalství, ale nemohl. I on v sobě skrýval obavy.

***

Po dlouhém čase

Lenka s Martinem seděli v kanceláři doktora, který o ni několik posledních let pečoval.
Doktor Novotný zavřel složku, odložil ji na stůl a pravil: "S radostí vám mohu oznámit, že po dlouhém a náročném boji, jsme vyhráli. Jste zdravá, paní Bělovská!"
Manželé nenacházeli slov, naděje jim již téměř nezbyla a v takový báječný obrat ani nedoufali. Nicméně nyní přišel.
Objali se a v nesmírném štěstí oba dva plakali.
Tehdy, když Lenka onemocněla, výslovně Martinovi zakázala cokoli na zahradě udělat. Přidělila tuto starost sobě, aby se měla čím zabavit. Cítila se alespoň trochu užitečná.
Nyní stála uprostřed zničené zahrady, kterou letos neměla v plánu nikterak upravovat, nebo se byť jen trošku snažit zase vypěstovat zeleninu. Oba záhony zely prázdnotou, hlína byla uhrabaná do roviny ještě od podzimu. Jen stromy opět kvetly a včely v jejich korunách bzučely.
"Máš nejvyšší čas na setí. Když se na to vrhneme, určitě vše stihneme," pobídl ji Martin.
V tu chvíli si Lenka uvědomila jednu věc. Po celé roky krtek neúnavně budoval krtiny a nyní na zahradě nebyla ani jedna. Nechápala to, ale na jejích rtech se objevil úsměv. Žádný starach.
"Dobře, jdeme na to! Já se nebojím!" souhlasila vesele.



 


Komentáře

1 Aliwien | E-mail | Web | 19. února 2015 v 19:46 | Reagovat

Máš pravdu, zdraví je ze všeho nejdůležitější a jak vidíš,  tak i krtky dokázalo zahnat! Dík za návštěvu a komentář u mne na blogu. Přijď častěji, když budeš chtít.

2 Romana píše... | Web | 20. února 2015 v 8:10 | Reagovat

Taky děkuji za Tvou návštěvu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.