Poslední loďka

5. ledna 2015 v 17:38 | Romana |  Povídky


Byl podvečer, slunce malovalo na horizontu červeným štětcem a jeho kotouč se leskl tmavým zlatem. Paprsky se zrcadlily od vlnek na hladině. Z dálky působil odraz, jako kdyby dno řeky ukrývalo tajný poklad. Šero prostupovalo stromy i keři na zahradě, teplý vítr pohupoval větvemi a okvětím. Soumrak se blížil, každou chvilkou pohltí tma dnešní den. Na břehu zakotvila poslední loďka a žáby zlehka popěvovaly první tóny večerní sonáty.
Muž a žena seděli na terase, jako už spousty večerů předtím. Spokojení, šťastní, potěšeni vzájemnou společností, kterou trávili ruku v ruce již mnoho let. Žena pila svůj oblíbený meduňkový čaj, muž napěchoval tabák do dýmky a zapálil si. Natáhl do plic a kouř elegantně vyfoukl. Vychutnával každým dalším potáhnutím. Kouř se mísil s podvečerním teplým letním vzduchem a žena si libovala vůni tabáku, tak známou.
"Neměl bys kouřit, dědku!" zanadávala.
Muž se pousmál a znovu natáhl svou neřest. Kleje jako vždy, pomyslel si. Jako celý život, den co den, znovu a znovu. Je úžasná. Miluji ji!
Ano, každý den to v jejich životě byla malá i veliká Itálie. Hádky o ničem, rozverné a dětinské. Přesto je oba dva měli rádi. Tyto hádky jim vždy pozvedly náladu, držely je nad vodou, s hádkami se smáli i plakali, přetrpěli i nejtěžší okamžiky. Hádali se dokonce i v nejšťastnější den - ve svatební den. Nikdo nevěřil, že jim manželství vydrží, ale dnes je každý obdivuje. Jejich souhru, lásku, toleranci, pochopení, včetně jejich hádek.
"Přestat? To už nemá cenu! Bábinko," škádlil ji.
Žena jen zakroutila hlavou.
Nastala noc. Muž vstal, odložil dýmku a zašel do útrob domu. Hned nato, se z obývacího pokoje, na nějž navazuje terasa, začala linout melodie jejich milované písně. Písně, při které se seznámili, kterou si s radostí čas od času pouštěli.
Muž vkročil zpět na terasu a laškovně natáhl ruku směrem k ženě. Ta chvilku hrála netykavku, ale přeci jen vstala a vstoupila muži do náruče.
"Jsi blázen, dědku!" usmívala se.
"Miluji Tě!" úsměv jí oplatil.
"Miluji Tě!"

"Jen pro ten dnešní den stojí za to žít,
jen klid svůj tichý mít, víc po ničem netoužit!
Jen pro ten dnešní den a pro úsměv váš
se život změní v sen, ten den, kdy štěstí potkáváš.
Nesmíš se ptát, co bylo včera, bude zítra zas,
jen dnešek uchopit a pochopit, že nejkrásnější sen
je dnešní den…"

Tančili v tichém objetí a užívali si jeden druhého. Muž ponořil nos do jejích vlasů vonících po heřmánku a ona položila hlavu na jeho rameno a poslouchala tlukot srdce. Ano, byla to veliká celoživotní láska.
Jen co píseň dohrála, žena si oddechla. Sice nerada, ale nemohla únavu skrývat, stáří je již oba dávno dostihlo. Muž ji pevněji objal a políbil na čelo. "Běž si lehnout, já to tu poklidím a přijdu za tebou."
Mile a omluvně se na něj usmála a poté pomalým krokem odešla.
Muž vypnul v obýváku gramofon, uklidil desku, odnesl čaj, usadil se do křesílka a ještě jednou si zapálil.
"Čekal jsem, že přijdeš," promluvil do večerního ticha.
Z nedalekého stínu vystoupila osoba a zlehka se přemístila do druhého křesla. "Má pravdu, neměl bys kouřit."
Muž odpověděl úsměvem a pokývnutím hlavy.
"Je čas," pokračovala.
"Vím."
Tiše spolu seděli na potemnělé terase a naslouchali zvukům noci.
Muž dokouřil svou poslední dýmku a vstal.
Ona hned stála vedle něj. "Půjdeme?" optala se po chvilce čekání.
Zvedl hlavu a podíval se jí zpříma do míst, kde tušil obličej, ten však skrýval stín kápě.
"Půjdeme," odpověděl bez známky strachu.
Prošli zahradou a nastoupili do loďky. Společně odrazili a vydali se na cestu na Druhý břeh. Muž se naposledy podíval k domu.
"Ona to pochopí," pronesla.
"Ano, pochopí. Je to silná a úžasná žena."
Miloval ji a obdivoval. Byla tím nejlepším, co ho v životě potkalo.


 


Komentáře

1 Potatoes KOMIX | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 18:07 | Reagovat

pekná poviedka:)

2 lefik | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 18:01 | Reagovat

Krásný příběh. Chválím že tam máš odstavce a úvozovky. Děj příběhu se mi velice líbí. Takže nemám co vytknout :) (y)

3 Romana píše... | 18. ledna 2015 v 15:34 | Reagovat

Potatoes KOMIX a lefik - děkuji moc za reakce!
Odstavce celkem jdou, ale mrzí mě, že mi tady v editoru nefunguje odsazení tabulátorem :( -> pak by byly odstavce parádní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.